Fjordský kůň
2. 2. 2013
Původ a historie
Fjordský kůň je zcela původní skandinávské plemeno a navíc známé jako „kůň Vikingů". Rytina koně podobnáfjordskému koni byla totiž nalezena na slavných runových kamenech z 8. století a v 9. století se fjordský kůň,pravděpodobně s Vikingy, dostal na Island, kde ovlivnil známého islandského ponyho. Vikingové používali fjordy jako válečné koně při svých taženích, ale i pro nechvalně proslulé koňské zápasy, které mívaly vždy velmi tvrdý průběh a často končily smrtí poraženého. Koně, kteří zápasy přežily, byli podle Vikingů ti nejkvalitnější hřebci.
Původně se fjordi chovali především na západě Norska při pobřeží, které je známé svou malebnou krajinou s vyhlášenými fjordy - podle nich je kůň pojmenován. Toto plemeno je pravděpodobně předchůdcem většiny evropských chladnokrevných koní
V minulosti byl několikrát změněn název plemene, můžeme se tedy setkat například s pojmenováním „nordfjordhest" či „vestlandhest". Na rozdíl od názvu je vzhled koně stejný již po staletí - jedná se jedno z nejstarších a nejčistších plemen v Evropě.Archeologické nálezy dokazují, že byl fjord domestikován již okolo roku 2 000 před naším letopočtem. Není tedy divu, že ho Norové považují za symbol země, podobně jako my naše koně kladrubské, či Rakušani své lipicány. Je však více než pravděpodobné, že kůň má svůj původ ve střední Asii - tuto domněnku přiživuje velice výrazná podoba s divokým koněm Převalského.
Nyní je chov rozšířen po celé Skandinávii, Velké Británii a Německu. V České republice došlo ke zkříženífjordského koně s huculem a tito koně se u nás chovají i v dnešní době.
Popis a charakteristika
Jedná se o koně silného, otužilého, nenáročného atvrdého. Jeho povaha je mírná, ale i tvrdohlavá. Vyniká jistým krokem, snadno a neúnavně překonává velké vzdálenosti a to všechno s minimálním přídělem potravy. Je nejšťastnější, když je chován ve svém přirozeném prostředí, tedy na volné pastvě. Koně se těší pevnému zdraví a dlouhověkosti.
Fjordský kůň má mnohé znaky ponyho, ale je vyšší. Hlava je malá, zcela typická pro poníky. Krk je silný a svalnatý, obzvláště vyniká při zastřihnutí hřívy. Hříva je vzpřímená, hrubá a stejně jako ocas má stříbřitou barvu s černými pruhy, ostatně i proto se hříva zastřihuje - aby pruhy vynikly. Tmavé žíně uprostřed by měly přečnívat nad světlými, tmavé se tedy zastřihují do výšky 10ti cm a světlé by měly být kratší. Nohy jsou kratší a silné - můžeme spatřit i tmavé zebrování s rousy. Kopyta jsou velmi tvrdá, což je památka na těžký terén skandinávského pobřeží.Srst je zbarvena různými odstíny plavé po výrazně žlutou a od čela až po ocas se táhne černý úhoří pruh - proto fjord tolik připomíná původního divokého koně Převalského. Je v podstatě jediným domestikovaným plemenem, které si uchovalo původní divoké zbarvení.Nejrozšířenějším zbarvením je hnědý plavák. Srst je velmi hustá, přizpůsobena tvrdým norským zimám.Kohoutková výška dospělých koní bývá 130 - 147 cm, ale předkové bývali nižší.
Využití
Fjord je velmi všestranný kůň, který se rychle učí. Dnes jsou nejvíce používáni v zemědělství a v České republice hlavně v lesnictví při přibližování dřeva. Jelikož mají také výborný orientační smysl a netrpí strachem z přírodních překážek, používají se jako jezdečtí koně pro agroturistiku, i když mají tvrdší klus. Dobrých výsledků dosahuje díky své obratnosti také ve vozatajských soutěžích. Díky jejich povaze jsou také velice oblíbení jako jezdečtí rodinní koně.
V poslední době se chov fjordů rozšířil z Evropy do celého světa. V Norsku, na západním pobřeží Vestenlanden je stále fjordský kůň chován polodivokým způsobem.
Dle evropské úmluvy získalo Norsko zodpovědnost za chov, ochranu a rozvoj fjordského koně. Norští chovatelé si dali za cíl, že by rádi zachovali všestrannost a charakter plemene, který se po staletí příliš nezměnil.
Zajímavost
Obyvatelé Skandinávie si již po staletí předávají vikingskou legendu o Slapenirovi. Slapenir byl fjordský hřebec, který patřil vládci bohů - Odinovi. Když je Slapenir odpočinutý a v klidu nosí svého pána po obloze - venku je krásné a slunečné počasí. Pokud se ale hřebec vzpíná a má paličatou a vzpurnou náladu, řičí a bije kopyty do země - venku zuří bouře a blesky prý nejsou nic jiného, než jiskry od hřebcových podkov...
