Koně a poníci

Původ a historie

Vědecké výzkumy dokazují, že dnešní domestikovaný osel je potomkem divokého osla ze severní Afriky. Albano Beja-Pereira, francouzský vědec, zkoumal DNA vzorků kůže a exkrementů v Africe, Asii a 52 státech Evropy. Afričtí i asijští divocí osli jsou kriticky ohroženi a velmi plaší, získat vzorky DNA přímo v jejich přítomnosti by bylo nemožné. Beja-Pereira proto shromažďoval všechno to, co po stádech zbylo na pastvinách a v napajedlech. Část výzkumu probíhala ve válkou zničeném Súdánu. Najít stáda divokých oslů bylo složité. „Súdán je zpustošený válkou a mnoho lidí se o osly příliš nestará." Míní Beja-Pereira. Debaty historiků i archeologů o tom, zda předkem dnešních domácích oslů je divoký osel asijský, nebo africký, byly ukončeny se zveřejněním výsledků tohoto výzkumu. Ty totiž ukázaly, že mají kořeny v  Africe.

Africký divoký osel (Equus asinus) tvoří samostatný druh. V Africe se objevilo několik poddruhů. Oselnúbijský, alžírský a somálský. Osel núbijský je dnes již pravděpodobně vyhynulý, stejně jako osel alžírský. Poslední lokality výskytu divokého osla somálského jsou v Etiopii a okolních státech. Počet těchto oslů se v posledních letech rapidně snižoval a dnes jejich počet dosahuje ani ne 1000 kusů. Přibližně dalších 100 žije v zajetí i v Evropě.

První zmínky o domestikaci divokého osla pocházejí ze 4. tisíciletí př. n. l. z Egypta. To dokládají nástěnné malby i jiné artefakty. Na území Afriky se však ostatků těchto zvířat i maleb na stěnách našlo extrémně málo. Některé zdroje uvádějí jako příčinu to, že osly využívala pouze nejchudší vrstva obyvatel. Ta používala oslí sílu k převážení zboží i cestování. Chov oslů na maso nebo mléko nebyl rozšířen, ale existují informace o tom, že poráženi byliosli, kteří byli příliš staří, nemocní nebo vysílení a nemohli již dále vykonávat svou práci. Na některých územích Afriky byli dokonce vykrmováni. Velmi zřídka se oslí maso konzumuje i dnes. Islámské náboženství však konzumacioslího masa zakazuje a křesťané k němu mají také negativní postoj. Oslí mléko nebylo nikdy považováno za zvlášť hodnotné i když je nejspíš výživnější než kravské.

Asijský divoký osel (Equus hemionus) žije na rozsáhlém území střední a východní Asie a od svého afrického příbuzného se liší zejména vzhledem. Více se podobá koním, a proto se mu také někdy říká „poloosel". Stádaasijského osla, stejně jako stáda oslů v Africe, žijí zejména v sušších oblastech, jako jsou stepi a polopouště, ale i v drsných hornatých oblastech. Má několik žijících poddruhů: Džigetaj, Onager, Kulan, Khur.

Popis plemene

Dnešní domácí osel dosahuje kohoutkové výšky asi 110 až 130 cm. Existují už i miniaturní oslíci, ale i osli, kteří jsou vysocí i nad 150 cm. Geneticky se od koní liší zejména počtem chromozomů. Kůň má 64 chromozomů, zatímco osel jen 62. To je důvodem, proč jsou kříženci těchto dvou druhů (muly a mezci) sterilní. Mají jen 63 chromozomů a postrádají chromozom rozmnožovací soustavy. Osli mají tmavý úhoří pruh, kratší nohy, větší hlavu, delší uši a světlejší břicho i vnitřní stranu nohou. Stavbou těla se podobají primitivnějším druhům koní. Nemají ohon jako koně, ale typickou oslí oháňku.

Charakteristika

Osli jsou velmi komplikované bytosti oplývající spoustou nálad. Umí být přátelští, mazliví, nezávislí, laskaví, dokonce i melancholičtí. Také nejsou žádné pochybnosti o jejich vysoké inteligenci. Ale když se mu zrovna nechce nic dělat, může to být ten nejlínější a nejtvrdohlavější tvor pod sluncem. Jako všichni koně i poníci dokáže kopnout i kousnout. Ale všechny tyto neduhy bývají způsobeny špatným zacházením nebo nezkušeností. Jsou opravdu odolní a imunní vůči nemocem. Ve volné přírodě se sdružují do stád, proto ani v zajetí by neměli žít osamoceni.

V divočině žijí ve stádech, která mohou mít až 100 členů. Ale takové stádo bývá rozděleno do menších skupinek, které se od stáda oddělují v čase rozmnožování. Bývají nejaktivnější večer, ale cestují i přes den nebo v noci.

Délka březosti oslic je delší než u klisen. Oslice bývá březí přibližně 12 měsíců. Mívá jedno mládě, které je schopné vstát téměř ihned po porodu. Divoké mladé samičky jsou na matku velmi silně vázány a zůstávají v její přítomnosti, zatímco oslí hřebci matku i se stádem sami opouštějí asi ve 2 až 3 letech svého života. Oslicemůže znova zabřeznout už několik dní po porodu. Vývojoslů je pomalejší než u koní, proto by se mladí domácí osli neměli vystavovat přílišnému zatížení.

Využití

Využití oslů je důležité pro ekonomiku rozvojových zemí. V některých Afrických regionech pracují společně s velbloudy a vytahují vodu z hlubokých studní. Jsou často chovaní v zoologických zahradách. Jejich využití se mění v závislosti na části světa, kde žijí. Ve vyspělých evropských zemích rostou počty oslů chovaných jako domácí mazlíčci, zatímco v rozvojových částech světa tvrdě pracují a nosí opravdu těžké náklady. Uvádí se, že osel unese až 300 kg.

Zajímavost

Navzdory tomu, že osel nebyl nikdy zvlášť oslavován, stal se symbolem egyptského boha Ra, v řecké mytologii také symbol boha Dionýsa (syn nejvyššího boha Dia, bůh vína a veselosti).

Bohužel je také často používán jako označení pro hlupáka. Vyjadřoval to už Ezop ve svých bajkách. Je tedy zřejmé, že oslí připodobnění si předáváme už od starověku. Asi to byl stejně tvrdohlavý tvor, jakým je dnes.